O zapomenutých válkách
Válka na Ukrajině není jediná, na kterou se zapomnělo. Po celém světě žijí tisíce lidí v konfliktech, o kterých se dříve mluvilo každý den, ale dnes si na ně vzpomene už málokdo. Své o tom ví i Ukrajinec Nazar, který od roku 2014 pracoval jako fixer – doprovázel novináře do oblastí, kde probíhaly největší boje. Zájem médií však brzy opadl. O tom, co to pro Nazara znamenalo, je tento text.
Cesta k zapomnění
Pro dnešního člověka je těžké soustředit na něco déle svou pozornost. Šílený svět na nás každou vteřinu chrlí milión breaking news. To, o čem všichni hovořili ještě před hodinou, je náhle zapomenuto a neaktuální. Dokud je řeč o módě, hudbě a marketingu, je to v pořádku – žijeme v dynamickém světě, jak se říká.
Ale když se to děje s životy skutečných lidí – pak je to katastrofa.
Válka, kterou zahájilo Rusko v mé zemi v roce 2014, byla šokem pro všechny Ukrajince i pro mě osobně. Válka na Ukrajině byla událostí číslo jedna po celém světě. Nikdo si nedokázal představit, že ve 21. století může v Evropě dojít k brutálnímu středověkému obsazení území oslabeného státu.
Celý vyspělý svět odsoudil tuto válku a snažil se nám pomoci. Evropští novináři považovali za svou povinnost dostat se do epicentra dění, aby přiblížili události svým divákům a čtenářům.
Vím to, protože coby fixer jsem první roky války provedl desítky skupin různých evropských masmédií do válečné zóny a na okupovaná území.
Cítil jsem, že celý svět je s námi. Viděl jsem, že to světu není jedno. Bylo příjemné cítit takovou podporu. Tehdy jsem si ujasnil, že mojí rolí je pomoci novinářům dostat se přímo do centra dění, aby viděli všechno na vlastní oči, slyšeli všechny strany konfliktu, vytvořili si svůj nezávislý názor a zprostředkovali ho světu. Byl jsem rád, že je to názor objektivní.
Každý den se mi zdálo, že stačí jen málo, než mezinárodní tlak změní chod věcí a nepřítel se stáhne. Ale stalo se něco jiného. Ozbrojený konflikt přešel do pracoven politiků.Jakmile se tak stalo, mezinárodní zájem opadnul.
Jakmile přestaly umírat stovky a tisíce lidí, na válku zapomněli. Ale lidé umírali dále. Desítky lidí a téměř každý den. Nemluvě o tom, že se celá území ocitla v napjatém vakuu mezi dvěma ohni a každý den očekávají posun k horšímu. Ve frontové zóně jsem pobýval na mnoha místech a setkal jsem se s různými lidmi. Jejich příběhy mě vždy ohromovaly svou dramatičností.
Děti, které kvůli válce přicházejí o vzdělání a žijí v neustálém stresu. Babička, která si v kruté zimě ukrajinských stepí nemá čím zatopit. Tisíce těch, kteří ztratili své nejbližší. Jejich utrpení nekončí, když se o nich přestane mluvit.
Válek, na které se zapomnělo, je ale ve světě mnohem víc. A jejich průběh vypadá často úplně stejně: zpočátku se do jejich epicenter vydají novináři z celého světa a lidské tragédie plní přední stránky novin. Jakmile se ale rozhoří další krize někde jinde, všechny štáby se vydají právě tam.
Na válku, o které svět do té doby slýchal každý den, si už brzy nikdo nevzpomene.
Zapomněli jsme na nějakou válku? Napište nám.
IRIN
